otbiti sě, -b̕ú, -bie pf.; k otbiti
(koho gen. [útočníka], čeho [bezpráví] ojed. čemu) ubránit se, odolat (někomu n. něčemu), obranným bojem odrazit někoho n. něco: když sú sě odbili Idumei, aby nebyli pod Judú ComestC 35b (~K, ~S) rebellaverunt; na němž [posledním soudu] nelze se bude… ani odhroziti, ani odbiti, neb buoh bude súditi HusDcerkaM 219a vyprostit se; tu [u Plané Žižka] se nepřáteluov odbiw KronŽižka 161b; odpierati mečem, chtiece se odbiti bezpráví zlých ChelčSíť 144a; aby mnostvie, maje se za čím krýti, mohlo se všelikému neštěstí odbiti ChelčSíť 163b
Za lat. rebellare stč. též vzprotiviti sě